Soustředění Stříbrná Skalice

V sobotu 5. října jsme se vydali na dlouho očekávané první společné soustředění. Bohužel jsme nejeli všichni, ale zdravé jádro zůstalo zachováno. V 8, 30h jsme se i s bagáží nalodili do tranzita, zamávali rodičům a vyrazili na ne příliš dalekou cestu do Stříbrné Skalice.

Od začátku bylo jasné, že o veselé zážitky, či zážitky na celý život bude rozhodně postaráno. Vše totiž začalo už při odjezdu, kdy jsme se byli nuceni nacpat do tranzita v počtu devíti dětí a jednoho dospěláka. Protože jsme nevěděli, kam přesně jedeme (navigace: ve Stříbrné Skalici za takovým mostkem bude odbočka vlevo na lesní cestu, kterou pojedete cca 2-3km nebyla úplně dostačující), slíbily nám vedoucí z SDH Tuchoraz, že vyšlou nějakého navigátora (Fandu – nikdo z nás nevěděl, jak Fanda vypadá). Cesta utíkala rychle, ale i tak jsme si ji obveselili vyprávěním vtipů. Jak jsme se veselili, před námi bylo zábradlí a lesní cesta vedoucí vlevo, a přes silnici přecházel nějaký muž, který ukazoval rukou, abychom zpomalili. Vzorně jsme zastavili, myslíce si, že to je onen Fanda, který bude naším navigátorem na chatu. Petr N., který seděl na místě spolujezdce, poučen při výjezdu, že až budeme nabírat Fandu, že se musí přemístit dozadu, aby Fanda mohl navigovat. PO zastavení Petr vyskočil z auta a chlap na nás zůstal civět trochu zmateně. Optali jsme se ho, zda je Fanda z Tuchoraze. K našemu (možná i jeho) překvapení jsme zjistili, že to není ten správný Fanda, zavolali jsme na Petra, aby nasedl a jeli jsme dál. Posléze nám došlo, že jsme nemíjeli značku označující Stříbrnou Skalici, která byla ještě další 2 km vzdálena. Naštěstí, členové SDH Tuchoraz tušili, že nejsme dobří poznávači, oblékli se do pracovního stejnokroje, který byl viditelný na dálku. S jejich navigací jsme dorazili k chatě, na kterou jsme si pomocí dvoukoláku navozili batohy. Uvelebili jsme se v jedné místnosti s 9 postelemi a šli se seznamovat s MH z Tuchoraze.

Celý víkend jsme se aktivně připravovali na ZPV, který proběhne 13. 10. 2013 v Žiželicích. Ještě v sobotu odpoledne jsme se vydali vycházkou k hospůdce Na Marjánce, kde jsme si všichni dali malinovku a rakvičku se šlehačkou. Na cestě zpět jsme si v místní večerce nakoupili pochutinky na chuť (pendreky, žvýkačky, atd) a vydali se zpět k chatě, kde na nás čekalo dlabání a zdobení dýní. V neděli ráno jsme se opět věnovali přípravě na ZPV, a při balení jsme řešili detektivní případ „BOTY“ – chlapeček z Tuchoraze začal v neděli při balení postrádat svoje boty, které jsme později vypátrali na nohách našeho Kuby, který si od sobotní vycházky myslel, že jsou jeho. S pomocí po telefonu jsme vše dali do pořádku, ačkoliv Kuba byl mírně zmatený nad tím, že „jeho“ boty nejsou jeho i když mu byly dobře.

Už nyní se těšíme na další soustředění, které nám bude snad opět přínosem i příjemnou změnou.